Video Dácké pevnosti obětované ve jménu pokroku. Pevnosti „elektrifikované“ a pokryté telekomunikačními relé

V Rumunsku bylo objeveno více než sto starověkých pevností a opevnění. Nejznámější z nich byly zařazeny na seznam světového kulturního dědictví UNESCO, ale většina z nich zůstala Rumunům málo známá a některé historické památky byly zcela opomíjeny.

Dácká pevnost Ardeu (okres Hunedoara), která se nachází v údolí Geoagiului v Krušných horách, byla postavena v antice na obranu těžby zlata a stříbra v oblasti a starobylé cesty spojující údolí Mureș a Germisara s hornickými oblastmi v pohoří Apuseni.

Dácká pevnost ztracená v kráteru vápencového lomu

Dácké opevnění (video), pocházející z 1. století př. n. l., bylo opuštěno během válek s Římany na počátku 2. století n. l. Poté bylo sporadicky osídleno během římské éry a následně ve středověku. Archeologové zde objevili stopy po šlechtickém paláci („věžovém domě“), dácké kovárně a dílně, kde se zpracovávalo železo, bronz a rohovina, a také četné artefakty, včetně sošky boha Merkura a ozdobných bronzových předmětů.

Kopec, na němž hradiště stojí, je od 70. let 20. století zasažen těžbou vápence, který se používal při stavbě silnic a výrobě vápna. Při vykopávkách byly objeveny četné antické artefakty.

„Z Ardeu, v místě kamenolomu, Petru Rosu sebral několik keramických zlomků, ručně opracovaných, zdobených knoflíky, voštinovými plíšky ap. Jedna z nádob, typu džbán, je celá. Odtud pochází také horní část mlýnku, vyrobeného z mírně tvrdé vápencové horniny, uváděli archeologové v roce 1977.

Těžba, která skončila v 90. letech 20. století, vedla k zániku velké plochy ostrožny, na níž bylo vybudováno dačické hradiště, a s ní i některých historických pozůstatků. Zůstal po ní obrovský kráter.

Lom nebyl od roku 2000 znovu otevřen poté, co se archeologové postavili na odpor, aby zabránili zničení pevnosti. Od té doby byl také obnoven archeologický výzkum a archeologům se podařilo získat cenné antické artefakty a odkrýt prvky opevnění (kamenné zdi spojené hlínou), zbytky obydlí a cenné artefakty, včetně kostěné kostky ovlivněné římskou kulturou.

Dácká pevnost Ardeu. Foto: Daniel Guță ADEVĂRĂRUL

Nedaleko Ardeu se nacházejí zříceniny Germisarei (Geoagiu Băi, video), bývalý dako-římský lázeňský komplex, kde byly objeveny chrámy, lázně a zlaté obětiny věnované starověkým božstvům. Silnice procházející úpatím pevnosti vede do Zlatna, někdejšího významného centra zlata v Dácii.

Starobylá pevnost, v moderní době elektrifikovaná

V polovině 50. let 20. století objevili archeologové na vrcholu Prisaca (1219 m n. m.) v pohoří Orăști, v těžko přístupné oblasti nad obcí Costești (okres Hunedoara), ruiny starověké dácké nebo římské pevnosti.

Vědci ji původně popsali jako římskou pevnost o rozměrech 300/120 m, nepravidelného tvaru, se zaoblenými rohy přizpůsobenými terénu a obranným příkopem, který se zřejmě nachází uvnitř. Její hradby byly postaveny z hromady kamenů a palisády z jedlového dřeva.

„Prisaca, dominující okolí, byla velmi vhodným místem pro založení hradu. Na západě bylo vidět údolí Streiului a Călanul, na jihu náhorní plošina Luncanilor a v dálce pohoří Retezatului. Hrad dominuje také výšině Vîrtoapele s četnými dáckými osadami, rovněž na jihu. Pouze pevnost Blidaru na jihozápadě je skryta před pohledy rozlehlou planinou Prisăcii. Cesta, která dnes protíná údolí na východní straně pevnosti. Na silnici, ale mimo údolí, jsem našel zlomky červené, šedé (kolové) a pórovité (ručně opracované) keramiky, pravděpodobně sesunuté z vnitřku pevnosti. V přílivu jsme našli kameny, velké kusy dřevěného uhlí a stopy po vypálených jedlových polenech.“, napsali archeologové ve zprávě z roku 1959.

V následujících desetiletích nebylo opevnění, které někteří archeologové považovali za dácké sídliště starší než nedaleké dácké pevnosti Costești a Blidaru, vykopáno. Vrcholové vesnice Ludeștii de Sus (Strugari) a Costești – Deal postupně zanikly a jejich cesty přes vrchol Prisaca se staly neprůjezdnými. Osada na vrcholu Prisaca byla zařazena na seznam historických památek kategorie A, ale úřady to nevzaly v úvahu.

„Uprostřed památky bylo zatlučeno několik betonových sloupů pro elektrické vedení sloužící, tuším, vesnicím Costești Deal a Strugari (Ludeștii de Sus). V nejvyšším bodě, uvnitř opevnění, se elektrické vedení rozvětvuje. Nebyla by možná objížďka o několik desítek/stovek metrů?“, tvrdí archeoložka Aurora Pețan v článku zveřejněném na dacica.ro.

Dácká pevnost Hunedoara s reléovými a lanovkovými sloupy.

Deset minut chůze od hradu Corvinilor se na kopci Sânpetru (video) dochovaly pozůstatky dácké pevnosti, kterou někteří odborníci označují jako Singidava, a stopy středověké pevnosti postavené později na stejném místě.

„Název této pevnosti není znám, ale Hunedoara se dodnes nazývá Inidoara, což může být fonetický název starověké Singidavy“vysvětlil v 80. letech 20. století archeolog Tiberiu Mariș.

Plošina byla uměle vytvarována a tvořila více než 300 metrů dlouhou plošinu v nadmořské výšce 318 metrů. V dáckých dobách bylo sídliště opevněno kamennými a dřevěnými hradbami a v jeho blízkosti byly objeveny stopy po obydlích a strážních věžích. Výzkumy v roce 2000 potvrdily nepřetržité osídlení od pravěku až do středověku.

Kopec Sânpetru v pozadí hradu Corvinilor. Foto: Daniel Guță. PRAVDA

„Objev velkých komplexů a zbrojních prvků podporuje existenci zemské pevnosti, funkční až do 13. století.“ podle Kroniky archeologických výzkumů (2006).

Na kopci Sânpetru se po více než dvě století nacházel také reformovaný hřbitov, který byl využíván až do 60. let 20. století, ale později byl opuštěn a poničen. Ve stejném období kopec křižovala síť lanovek, které sloužily k přepravě rudy z Ghelari a Teliuc do kombinátu Hunedoara.

V podloží kopce byla objevena přírodní vodní nádrž, využívaná od 60. let 20. století, a tehdy byl také vybudován protiletecký kryt. Dnes je osada z větší části zarostlá křovinami a jen málo turistů se dostane k poznání její historie.

Na náhorní plošině, vyhlazené před dvěma tisíciletími, se dochovaly zbytky zařízení komunistické lanové dráhy a pozůstatky starého reformovaného hřbitova a dominují jí dvě telekomunikační relé, instalovaná v letech 1980 a 2006.

Podobně dramatickou situaci zažily v průběhu let i další starobylé osady v Rumunsku, z nichž některé z velké části zanikly. Dácká pevnost Bănița byla rozebrána, aby mohl být její materiál použit na stavbu uhelné železnice Simeria – Petrosani, zatímco z ruin římského města Sarmizegetusa si místní obyvatelé odvezli nespočet památek, které postavili v okolních vesnicích.